JAK TO ZAČALO
V roce 1849 přivezli farmáři z amerického města Plymouth na výstavu do Bostonu zbrusu nové plemeno slepic, jemuž dali pro jeho odolnost a užitkovost poetické jméno "PLYMOUTH ROCKS" (Plymutské skály). Díky jeho otužilosti, vysoké kombinované užitkovosti (vejce, maso) i dovednosti hledat si aktivně potravu se zvěst o nových slepicích brzy dostala za oceán, a tak se plymutky záhy zabydlely i v Evropě.
(podrobně se o historii a o šlechtění jednotlivých barevných rázů můžete dočíst v článku Ing. Ivety Prombergerové, Ph.D. ZDE )
Už v roce 1878 se první kusy, dovezené z Anglie, objevily i na výstavě v Praze.
Dne 15. září 1908 bylo ustaveno "Sdružení pěstitelů plymutek krahujcovitých", jehož prvním předsedou se stal František Rozhoň z Jihlavy.
KRIZE RODILY OSOBNOSTI
Stejně jako na všechny ušlechtilé lidské činnosti, i na chovatelství mají neblahý vliv války. První světová přišla chvilku poté, co se dali čeští plymutkáři dohromady, a tak do slibně se rozvíjející činnosti zasáhla opravdu výrazně. Nicméně - ve chvíli, kdy válka končila, slavilo sdružení 10 let své existence a dostalo skvělý dárek v podobě nového předsedy - náruživého klánovického chovatele Josefa Jarolíma. Ten vedl plymutkáře téměř dvě desetiletí a za jeho vedení se dostal chov plymutek na vynikající evropskou úroveň.
Právě ve chvíli největšího rozkvětu klubu však přišla druhá světová válka a zasadila plymutkářské organizaci další tvrdou ránu.
Po rozpačitém oživování klubu těsně po válce se v 50. letech objevila řada agilních chovatelů, kteří byli zároveň schopnými organizátory i funkcionáři, včetně snad nejvýraznější postavy celé plymutkářské historie - Václava Žohy. Jeho vedení přineslo do klubu řadu moderních organizačních i chovatelských prvků, z nichž mnohé se dodnes nepodařilo překonat.
Václav Žoha naštěstí dbal mimo jiné i na výchovu svých pokračovatelů. Jeden z nich - Josef Mašek - pak sehrál rozhodující úlohu v dalším kritickém momentu života klubu - po revoluci v roce 1989. Prudká změna společenského klimatu přinesla totiž vedle pozitiv i nepříznivé dopady na většinu zájmových aktivit. Jakoby už přestalo být moderní dělat cokoliv zadarmo... A tak se i Klub chovatelů plymutek musel ze dne na den vypořádat s prudkým úbytkem členů, který znamenal výrazné narušení chodu celé organizace, nenávratnou ztrátu klubových líhní a dalších potřebných součástí činnosti, došlo k razantnímu snížení stavů drůbeže i ke zhoršení její kvality. Prostě - vypadalo to, že bohatá historie klubu skončí na začátku 90. let 20.století...
To ale Josef Mašek nechtěl za žádnou cenu dopustit. Objížděl chovatele, apeloval na jejich lásku k plymutkám a hlavně - neúnavně sháněl někoho mladého a schopného do čela klubu. Vzpomněl si na někdejšího člena výboru Jaroslava Těšínského a byla to správná volba!
Jaroslav Těšínský se obklopil dalšími mladými funkcionáři a vzal otěže klubu pevně do rukou! Od roku 1993 se tak Klub chovatelů plymutek znovu vrací na přední pozici v rámci Českého svazu chovatelů!
Josef Mašek netajil nad znovuoživením klubu svoji radost, jíž si velice aktivně užíval až do svých devadesáti let, kdy odešel do chovatelského nebe... Jistě tam zaujal čestné místo vedle Václava Žohy, Josefa Jarolíma a dalších osobností naší plymutkářské historie.
KLUB ŽIJE !
V roce 2010 navazuje na odkaz minulých generací chovatelů více než 130 členů klubu. Není to sice mnoho, ale to je hlavně tím, že vedení klubu upřednostňuje kvalitu před kvantitou, takže s pasivními členy se nekompromisně loučí.
Potěšitelné je, že své plody nese práce s mladými chovateli, kteří v řadě případů už své učitele a rádce přerůstají. Potvrzují to i výsledky mladé chovatelky Michaely Starkové, která letos zvítězila nejen v 1. ročníku Memoriálu Josefa Maška, ale i v tradičním Memoriálu Aloise Zachary. Výborně si vedou i ti ještě mladší - zejména Antonín Bohuněk nejml. a Kristýna Jokielová.
To samozřejmě vůbec neznamená, že starší členové zahálejí. Naopak! Kromě své vlastní činnosti dokáží ještě vést své následovníky. A tak by to přece mělo být. Výsledkem je pestrá věková skladba klubu, zahrnující všechny generace.
Přesto má Klub chovatelů plymutek dveře otevřené dokořán pro každého, kdo to myslí vážně s chovem jednoho z nejzajímavějších plemen drůbeže, jímž plymutky nesporně jsou.
Výroční členská schůze
Tak jako každoročně, zhodnotil náš klub svoji činnost v předcházejícím roce na své výroční členské schůzi, která se uskutečnila 10. dubna 2010 v Kolíně. Ve zprávě o činnosti předseda Jaroslav Těšínský zhodnotil šlechtitelskou a plemenářskou činnost Klubu, výsledky klubových i celostátních výstav a zabýval se i aktuálním stavem členské základny. Klub chovatelů plymutek v České republice má v současné době 131 členů. (více fotografií z výroční členské schůze najdete ve FOTOGALERII)
Jaroslav Těšínský Michaela Starková a Miloslav Hertl
